top of page

Centrum současného umění a architektury

“Dům umění” a jeho kontext

Stávající objekt se nalézá v samém srdci Českých Budějovic, hned při jižní straně hlavního náměstí Přemysla Otakara II. Je součástí řady původních měšťanských domů, jejichž historii lze trasovat až do poloviny 14. století. Dnešní podoba domu je dána kompletní přestavbou z roku 1871, kdy byl původní objekt, poškozený po rozsáhlém požáru, stržen a na jeho místě zbudována stavba nová. Tento dům pak léta sloužil jako obydlí generálů zdejší vojenské posádky. Až poslední rozsáhlé úpravy z první poloviny 80. let 20. století poměrně výrazně změnily funkční i dispoziční uspořádání objektu.

Dnes je objekt přístupný pod hlavičkou Domu umění České Budějovice, v němž sídlí Galerie současného umění a architektury. Vnitřní prostory a jejich vzájemné vazby jsou však z dnešního pohledu značně neutěšené, proto je navrhována jejich rekonfigurace. Předmětem návrhu je tak adaptace objektu nejen na požadavky kladené na soudobé výstavnictví, ale i učinit z domu jedno z těžišť turistického a kulturního ruchu Českých Budějovic.

Architektonické řešení

Základní princip návrhu spočívá v maximálním možném očištění domu od zbytečných dispozičních předělů a funkčních nánosů. Umírněný vizuální charakter interiéru stávající galerie pokládáme za kvalitní a inspirativní a v návrhu ho dále podporujeme a rozšiřujeme ho na ostatní vnitřní prostory domu. Tím vzniká nová kvalita – velkorysý a flexibilní výstavní prostor. Otevřenost a flexibilita interiérů se pak prolíná celou stavbou. Výhodou navrhovaného řešení je především snadná změna funkce, a to přitom bez nutnosti zásahu do nosných konstrukcí. To nám umožňuje maximální využití vnitřních prostor bez toho, aniž by muselo dojít k jakýmkoliv změnám půdorysných rozměrů a proporcí objektu. Jedinou výraznější navrženou vnější změnou je střecha, která však směrem do náměstí Přemysla Otakara II. plně respektuje své stávající proporce. Předmětem návrhu je pouze odstranění nevzhledných střešních oken a jejich nahrazení světlíkem v nejvyšší části. Směrem do dvora však navržená střešní krajina vytváří nové prostory otevřené platformy s jedinečným charakterem ústící do kryté venkovní terasy s výhledem na město. Nový tvar střechy vychází ze základního členění budovy na tři trakty, jimž přidává sedlové střechy o různých výškách. Návrh citlivě reaguje na historickou hodnotu domu a jeho původní charakter při pohledu z náměstí Přemysla Otakara II. tak zůstává v plné míře zachován.

Jižní fasáda je celkově snížena o jedno podlaží a zároveň taktéž následuje principy umírněnosti a očištění – stejně jako interiéry. Vnímáme ji jako soudobou protiváhu historizující severní fasádě. Nově rekonfigurované okenní otvory jsou odrazem sdružených oken mířících do náměstí, terasa se schodištěm vedoucí z galerie na betonovém “soklu” může být naopak vnímána jako reflexe podloubí. Všechny monolitické konstrukce jsou řešeny jako pohledové.

Zvolené materiálové řešení velkorysost a flexibilitu interiéru umocňuje. Odstraněním stropních podhledů jsou odhaleny stávající kovové trapézové plechy, sloužící jako ztracené bednění. Výmalba je sjednocena v odstínech světle šedé barvy, přičemž nášlapná vrstva podlah je vyvedena v leštěném betonu, který je praktický pro provoz výstavních prostor. Tam, kde dochází k užití monolitických konstrukcí, je beton ponechán jako pohledový. V parteru je naopak většina podlah provedena ve velkoformátové historické žulové dlažbě, která je pro veřejné prostory v Českých Budějovicích typická. Historická dlažba tak jakoby volně probíhá domem bez přerušení přímo do dvora. Materiálová surovost odráží stejné principy očištění, jaké byly použity při uvolnění dispozic vnitřních prostor.

 

Dispoziční řešení

Galerii vnímáme jako kulturní srdce města. Celý dům se tak stává komunikační platformou, skrze níž dochází k interakci veřejnosti a kulturním děním v domě. V přízemí je to informační centrum a výstavní prostor, který se stává „prodlouženou rukou“ galerie, která expanduje do veřejného prostoru podloubí a náměstí. Tento výstavní prostor bude prezentovat umělecké instalace i mimo otevírací dobu galerie. Ve vyšších podlažích se nachází samotná galerie, edukační centrum, kanceláře města a v závěru – pod novou velkorysou střešní krajinou – otevřená platforma s multifunkčním využitím a na ni navazující venkovní terasa s výhledem na město.

Cesta návštěvníka Domem umění je značně zjednodušena a zpřehledněna. Hlavní osy cirkulace uvnitř Domu umění jsou dvě – horizontální, umístěná v cestě středové pasáže a vertikální, stoupající po centrálním schodišti a spojující všechny jednotlivé součásti provozu. Obě tyto osy jsou vždy „v cílové rovince“ zakončeny velkorysými veřejnými prostory umožňující multifunkční využití. V případě osy horizontální je takovým prostorem dvůr, do něhož ústí původně středový průjezd – nyní pasáž a je koncipován jako prostor pro neformální setkávání. Naopak po vystoupání po schodišti, na samotném vrcholu vertikální osy, návštěvník vstoupí do velkorysého prostoru umístěného pod novou střešní krajinou umožňující multifunkční využívání – to vše s výhledem na město a venkovní terasou.

Mimo tyto hlavní komunikační trasy však dům propojují i různé alternativní cesty, které obohacují striktní hierarchii. Je to například venkovní schodiště spojující prostor galerie ve 2.NP přímo s neformálním prostranstvím dvora nebo chodba jdoucí za servisním jádrem v každém podlaží a propojující severní trakt domu s traktem jižním bez nutnosti procházet přes prostor schodiště.

1.NP    V rámci provozního řešení přízemí je nejvýraznější změnou hned samotný vstupní prostor. Stávající vstupní chodbu nahrazujeme obnoveným historickým průjezdem, který se nově stává veřejnou pasáží. Tento veřejný prostor je volně inspirovaný jednak původní typologií řešeného domu a také průchodem mezi ulicemi Krajinská a Česká. Pasáž prochází přímo celou hloubkou domu a ústí do neformálního prostoru dvora, který tak zapojujeme do dění v domě umění.

V parteru navrhujeme služby veřejnosti – hned při vstupu směrem do náměstí situujeme po jedné straně pasáže turistické informační centrum města, naproti pak tzv. „room for art“. Tento prostor slouží jako místnost pro umělecké instalace přímo komunikující s veřejným prostorem města a vytváří tak důstojné entrée celé galerie. V zadní části pasáže, při jejím ústí do dvora, navrhujeme ateliér edukace přímo navazující na venkovní prostranství.

Následná podlaží přímo vychází z nosné podstaty domu a z jeho členění na čtyři příčné trakty. Dva severní trakty slouží vždy hlavnímu účelu situovanému na daném podlaží, centrální trakt je servisní a komunikační, přičemž do zbývajícího jižního traktu většinou umisťujeme kanceláře nebo vstupní prostory galerie a v posledním podlaží terasu.

2.NP    Druhé nadzemní podlaží je jádrem fungování Centra současného umění a architektury. V rámci návrhu uvažujeme rozšíření výstavních prostor – k současným plochám přidáváme i zbytek patra – jižní prostor s okny do dvora. Tato část bude sloužit jako vstupní prostor s bookshopem, artshopem, skříňkami a dále sem bude ústit venkovní schodiště propojující galerii s dvorem, jež bude vytvářet alternativní přístup. Cílem tohoto uspořádání je vytvořit ze dvou traktů směřujících k náměstí ničím nerušený výstavní prostor. Průchod spojující obě tyto části – vstupní a výstavní – je navržen chodbou jdoucí za servisním zázemím. 

3.NP    V podlaží nad galerií navrhujeme edukační prostory situované v traktech shlížející na náměstí, přičemž směrem do dvora se budou nacházet kanceláře a zázemí galerie. Toto podlaží tak spolu s podlažím galerie vytváří podstatu fungování celého Domu umění. Fungování edukačních prostor včetně kanceláře je odděleno od kanceláře a skladu galerie.

4.NP    Čtvrté podlaží navrhujeme jako kancelářské, umisťujeme zde Odbor kultury magistrátu města. Výhledově zde lze uvažovat o umístění kanceláří Útvaru hlavního architekta města. Díky variabilitě navrhovaného dispozičního řešení může být dispozice flexibilně měněna dle potřeby. Umístění Útvaru hlavního architekta města by dále podpořilo koncept domu jako Centra současného umění a architektury.

5.NP    Otevřená platforma je jedinečný prostor pod novou střešní krajinou s multifunkčním využitím – prostor pro přednášky a diskuse, rozšíření výstavního prostoru, galerie pro mladé umělce, výstavy studentských architektonických projektů nebo společenské akce s výhledem na město. Jakožto doplněk galerie a případně i Útvaru hlavního architekta města si lze funkci těchto prostor představit například jako pražský CAMP – Centrum architektury a městského plánování. Takto využívané prostory by pak bylo možno doplnit například o kavárnu s výhledem na město.

Směrem k jižní fasádě se interiér přímo otevírá do kryté venkovní terasy – lodžie – umožňující různorodé využití a trávení času v úrovni střešní krajiny historického jádra města. Návštěvníci si tak budou moci prohlédnout České Budějovice z běžně neznámé perspektivy. Vhodným doplňkem může být model města. Zastřešení vnitřních prostor dvěma sedlovými střechami je doplněno o střešní světlíky osvětlující interiér multifunkčního prostoru. Využitím mobilní elevace je možné zpřístupnit i světlík v hlavním prostoru a poskytnout tak návštěvníkům výhled na náměstí.

 

Koncept pobytového dvora

Pobytový dvůr je velmi důležitý z hlediska provozu objektu. Kamenná velkoformátová dlažba vytváří atraktivní podobu prostoru, využitelného nejen ke krátkému pobytu, posezení, ale i k pořádání drobných společenských akcí a výstav. To je hlavním důvodem, proč je celý prostor ponechán přehledný, jednoduchý. Všestranně využitelná plocha kamenné dlažby místo sjednocuje a je jeho hlavní devizou. 
V místě s částečným osvitem je navržen soliterní kvalitní strom s podchodnou korunou. Vybrána byla bíle kvetoucí, plnokvětá forma neplodící třešně /Prunus avium Plena/. Strom s volnou korunou je atraktivní hlavně v době jarního nakvétání a pak v podzimním světle žlutém vybarvení listů. 
Vertikální vegetace je v návrhu zastoupena samopnoucím typem liány /přísavník tříhrotý – Parthenocissus tricuspidata Veitchii/. Na části obvodového zdiva bude tvořit zelený pohyblivý pokryv.
Vzhledem k tomu, že je dvůr lemovaný vyššími stavebními objekty, v periferních částech bude hlubší přistínění. Zde lze počítat s přirozeným nárůstem mechu ve spárách dlažby. Mechové spáry jsou žádoucí a rozvoj mechorostů bude podporován i navrženou mlžnou tryskou, skrytou ve spáře kamenné dlažby, která zvýší vlhkost vzduchu a v letním období zpříjemní mikroklimatické podmínky dvora.

 

 

Tým soutěž: AFF Architekten (Martin Fröhlich, Ulrike Dix, Hanno Schröder) + Malý Chmel (Zdeněk Chmel,

Miroslav Chmel, Miroslav Malý, Daniel Struhařík, Alžběta Bláhová, Martin Ciglbauer, Natálie Ivkovičová, Georgi Dimitrov, Jan Bureš, Anna Vrzalová

Vizualizace: Ondřej Žvak, Malý Chmel

Lokace: České Budějovice

Užší jednofázová architektonická soutěž, 1. místo

Rok: 2021

Fáze projektu: DSP

 

Publikace: DIVISARE, CZECHDESIGNEARCH, Archiweb, ASB.czceskobudejovicky.denik.cz, idnes.czbudejcka.drbna.cz, StavbaWEB, ASB.sk,

bottom of page