Dům přírody Jeseníků​

​

Návrh Domu přírody v Karlově Studánce propojuje moderní architekturu s krajinou Jeseníků. Inspiruje se skalními vrcholy i úžlabími a vede dialog s regulativy místa. Cílem je zprostředkovat autentický zážitek přírody a podpořit vnímání místního dědictví prostřednictvím architektury i funkce objektu, které vycházejí z přírody.

​

Návrh Domu přírody čerpá inspiraci z okolní krajiny a přírodního kontextu. Jedním z hlavních motivů se stává obraz kamenů a vrcholů skal, který je prostřednictvím moderního architektonického přístupu přetaven do jedinečného prostorového konceptu a zážitku pro návštěvníky. Naším cílem je vytvořit objekt, jenž se spíše než k tradičnímu pojetí domu váže k přírodě a prostředí, které nebylo formováno člověkem.

Tímto návrhem reagujeme na přísné regulace, a to jak z hlediska památkové ochrany Karlovy Studánky, tak z hlediska architektonických pravidel spojených s CHKO Jeseníky. Věříme, že snaha o napodobení klasické vernakulární architektury Karlovy Studánky či Jeseníků by v tomto případě vedla k výsledku, který by svou kvalitou zaostával za současným stavem a narušoval hodnotný urbanistický celek této lokality.

Naším záměrem je vytvořit objekt, který přirozeně naváže na přírodní prostředí a krajinářské řešení geologické expozice. Chceme návštěvníkům zprostředkovat autentický zážitek přírodní krásy a bohatství Jeseníků, čímž přispějeme k hlubšímu pochopení a ocenění místního přírodního dědictví a poslání domu nebude reprezentováno pouze jeho náplní ale také jeho architekturou.

 

Vnitřní expozice
Výstava provádí návštěvníka rozmanitými biotopy Jeseníků, které odhalují jejich historii, unikátnosti i nástrahy. Skrze atrium osazené živými rostlinami a interaktivní prvky expozice jsou zprostředkovány detaily krajiny, které by jinak mohly zůstat nepovšimnuté. Návštěvník tak získává hlubší pochopení a citlivější vnímání prostředí, ve kterém se nachází. Jednotlivé místnosti představují různé typy krajiny, čímž autenticky zprostředkovávají atmosféru a zážitek z průchodu jednotlivými biotopy. Prostory výstavy zároveň přirozeně navazují na okolní přírodu a odrážejí její charakter.

​

​

​​​​​​​​​​​​Tým: Zdeněk Chmel, Miroslav Malý, Miroslav Chmel, 

Gabriela Sládečková, Martin Ciglbauer, Lucie Hájková

Krajinářské řešení: Landa Ruhmkorf s. r. o.

Lokace: Karlova Studánka

Vizualizace: willbe studio

Stav: Architektonicko - krajinářská, otevřená, anonymní, jednofázová, projektová soutěž - odměna

Rok: 2025​

​

​

Venkovní expozice
Pracujeme s místem v dotyku historie lázeňství i mistra krajinného umění samotného. Navazujeme na projekt již započatý, procházíme si jeho myšlenkové pochody a zhodnocujeme kvality a možnosti. Pomalu se rodí receptura, která je směsicí starého, nového, přírodního, naučného i oku libého. Nasloucháme přírodě samotné a po vzoru profesora krajinářské architektury Ivara Otruby přírodní charakter daného místa ještě zvýrazňujeme a v rámci komplexu parkového lesa tvoříme další ze “zahrad” v kompexu parkového lesa. Navazujeme na stavbu “Domu přírody” a jeho inspiraci v kamenech, vrcholcích skal a v ornametálním pojetím, které do prostoru přírodní formou propisujeme. Využíváme a navazujeme na stávající geologickou expozici, stávající vegetaci i na zásahy v rámci předešlé architektonické koncepce vzniklé.

Koncept celého prostoru je založen na místním podmáčeném charakteru území. To celé protkáváme systémem mokřadů, které prostor mozaikovitě dělí. Vznikají místa bez možnosti vstupu člověka, ale i taková, která nechávají návštěvníka nahlédnout, jak se voda chová či co způsobuje v rámci jednotlivých ekosystémů.

“Voda přináší mnoho podob” - na louce na sebe navazuje odlišnou vegetaci než v lese, jinak působí v lese listnatém a jinak v jehličnatém, jinak jako rašelinná tůň. Právě pomocí vody jakožto hlavního stavebního “kamene” bychom rádi upravili charakter prostoru a věříme, že mnohé dotvoří příroda samotná, které tu necháváme prostor k přidání ruky k dílu.

Architektonicko - krajinářské řešení
Navrhované krajinářské řešení nabízí pojednání zadaného území přírodní formou, která je návštěvníkovi zpřístupněna a nenásilně nabízí představu o její pestrosti a proměnlivosti.Tuto “zahradu” vnímáme jako součást parkového lesa a proto ji napojujeme ve východní části na stávající stezku a opticky propojujeme s centrem obce. Snažíme se propojitnové se starým z místa, které vnímáme jako těžiště celého prostoru - z uměle vytvořeného kopce (vyhlídky) nabízíme výhled na “Dům přírody” a východním směrem na Pitný pavilon. Hodnotné vegetační prvky vnímáme a zachováváme.

​

​