Rodinný dům v Pošumaví​

​

Architektonické řešení úzce souvisí se základním objemově – urbanistickým uspořádáním objektu a s funkčním uspořádáním domu.

 

Kompozice tvarového řešení domu je kontextuální. Základní hmota s valbovou střechou vychází z dialogu se sousedním objektem, který byl postaven v 90. letech 20. století. Cílem bylo navrhnout takovou figuru, která bude evokovat jeho menší doplněk v zahradě. Zároveň ale bylo naším cílem do situace přinést určité očištění či zjednodušení díky architektuře domu. Ta je i nadále vysoce kontextuální, přičemž svým formálním jazykem odpovídá architektonickým požadavkům, které byly definovány stavebníkem v úzké součinnosti s architektem.

 

Půdorysným tvarem návrh reaguje na nepravidelné osazení sousedního objektu čp. 261 vůči ulici a na nepravidelné hranice parcel. Zužující se tvar směrem k jihu má za cíl v dálkových pohledech zapojit dům do kontextu jako co možná nejštíhlejší – nejsubtilnější. Naopak širší severní fasáda, definuje prostor zahrady směrem ke stávajícímu domu.

 

Vnitřní prostorový koncept domu je dvojznačný. Dělící nosná stěna rozděluje vnitřní prostory zhruba uprostřed půdorysu na dvě poloviny; jižní velkorysý otevřený prostor s velkými otvory a výhledy směrem na Šumavu versus severní rozšiřující se polovina rozdělená na dvě podlaží, ve kterých jsou situovány jednotlivé místnosti a schodišťový prostor, který je osvětlen světlíkem.

 

Materiálové řešení domu má přeneseně odkazovat na charakter pošumavských polí a luk s množstvím kamenů; navrhovaný dům tvoří několik pomyslných kamenů – skal – které trčí z louky, jsou překryty lehkou plechovou střechou a mezi nimiž je sevřený obyvatelný prostor domu. Tomu tedy odpovídá materiálové řešení v podobě pohledových betonových monolitických sendvičových stěn s vloženou tepelně-izolační vrstvou, do interiéru propsaná je nosná konstrukce z monolitického železobetonu a do exteriéru pohledový beton, mezi ně je vložena tepelná izolace EPS. Zemitost, neutrálnost a střízlivost jsou vlastnosti, které asociujeme s tradiční vesnickou zástavbou. Dům chce harmonicky splynout s okolní zástavbou i krajinou. Střešní krytina je plechová – volená na základě jednoduchosti vyznění a ceny, ovšem nacházející se též na sousedních objektech. Stropy, stejně jako vnitřní stěny jsou provedeny v monolitickém železobetonu a ponechány jako pohledové, betonové. Podlahy jsou z broušeného podlahového betonu – terrazza.

 

Barevné řešení – záměrem vyznění domu je solidnost, zemitost a stálost asociující s tradiční vesnickou a stávající zástavbou tak, aby dům působil v dané lokalitě jakoby zde stál „odjakživa“. S tím souvisí barevná střídmost. Materiály užité pro stavbu domu jsou pravdivě ponechány ve svých přirozených površích a odstínech – šedý povrch betonu na obvodových konstrukcích je doplněn hliníkovými prvky s nádechem bronzu – střešní plechovou krytinou a klempířskými výrobky, rámy oken a dveří a stínícími roletami.

 

Pozemek s navrhovanou novostavbou domu je dopravně napojen ze severní strany, ze stávající komunikace (tzv. Osvaldovy ulice). Zde jsou umístěna 2 podélná parkovací stání. Odtud pak vede přístupový chodník ke vstupu do domu – na východní straně. Zádveří se nachází v 1.NP, na něj navazuje hala se schodištěm, do které ústí obývací pokoj, ložnice, pokoj, koupelna a technická místnost. Objekt je jednopodlažní s obytným podkrovím s tím, že obytné podkroví je pouze nad cca polovinou půdorysu. Zde se pak nachází ložnice s koupelnou a chill-out – místnost pro odpočinek, četbu a dětská herna v jednom. Velikost a poloha místností jsou koncipovány s ohledem na architektonický záměr propojování prostor domu, umístěním místností dle jejich funkce a orientace vůči světovým stranám.

 

Tým: Petr Malý, Zdeněk Chmel, Miroslav Malý, Miroslav Chmel, Gabriela Sládečková

Stav: Dokumentace pro stavební povolení

Rok: 2018 -

​

​

 

​